Deník spisovatele – genderistky podléhají iluzím a kazí si život
Proč je genderismus dnes tak iluzorní? Jestliže v 70. letech byl společensky přínosný, protože rozbíjel téměř středověké předsudky při vnímání pohlaví, později, hlavně potom, co se stal oficiální ideologií, ustrnul za pečlivého dohledu snaživých aktivistek sám v dokonalém stereotypu. Není už pomalu možné, abyste nerozklikli nějaký liberální portál, ať už třeba anglický The Guardian anebo americký The New Yorker a u nás třeba Respekt.cz, aby na vás nevyskočil článek o křivdě na ženě. S vážnou tváří ho vždy prezentuje nějaká pilná premiantka, která opakuje učebnicová klišé tak zapáleně, jako kdyby byla Jana z Arku a právě ji pálili na hranici.
Vždy na vás dýchne taková rozbolavělá křivda, až žasnete. Kde se to v té mladé, sotva zletilé ženě, vlastně bere? Vystudovala gympl a vysokou a je přesvědčená, že musí bojovat za rovnost pohlaví. Všechno vidí prizmatem feminismu resp. genderismu. Je ta křivda, která z ní dýchá, opravdu tak autentická, jak se prezentuje? Anebo je prostě jen ovlivněna tím, co zná, školometstvím, kterému není s to odolat, společenským vědomím, které ji tak snadno manipuluje? Od mládí ji přitahují mužští a je to tak lákavé, když jí někdo z nich dá kopačky, zchladit si žáhu. Ideologický diskurz jí poskytne úderné argumenty.
Neštěstí pro aktivistky je to, jak jsou tvárné.
Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz